Nedefinováno (Nedefinováno)

Nedefinováno (Nedefinováno) Fernando de Noronha

Krásný a klidný tropický ostrov

Fernando de Noroha je tropický ostrov, nacházející se asi 500 km od severovýchodního pobřeží Brazílie. Administrativně se jedná o zvláštní region brazilského spolkového státu Pernambuco. Tento krásný a klidný ostrov je součástí vulkanického souostroví a objevil ho na samém počátku 16. století Amérigo Vespucci.Není tedy divu, že svého času fungoval jako útočiště pirátů. V 18. století se díky své izolované poloze stal ostrov místem, kam byli deportováni brazilští vězni. Aby jim bylo zabráněno v případném útěku, byly asi v polovině devatenáctého století prakticky zničeny zdejší lesy. Během druhé světové války sloužil ostrov jako americká vojenská základna. První turisté sem mohli zavítat až v roce 1972. Dnes se sem dostanete buď letadlem, nebo lodí.

Fernando de Noronha, je vlastně souostroví

Hlavní ostrovy z celého souostroví jsou tvořeny z viditelné části podmořského pohoří. Souostroví se skládá z 21 ostrovů, ostrůvků a útesů vulkanického původu – hlavní ostrov se rozkládá na ploše 18 kilometrů čtverečních s nejvyšší délkou 10 kilometrů a největší šířkou 3,5 kilometru. Zdroj enormního sopečného bujení se nachází 756 metrů nad povrchem oceánu.

Největší ostrov, který zároveň dává jméno celému souostroví, sám o sobě představuje 91% celé plochy ostrovů z Fernando de Noronha. Tento ostrov je osídlen přes 400 let a žije zde v největším městě Vila dos Remédios nejvíce obyvatel, dohromady asi jen 3 000. Dalšími ostrovy jsou Rata, Sela Gineta, Cabeluda a São Jose, pak ještě další dva menší ostrůvky Leão a Viúva spolu s ostatními méně významnými ostrůvky.

Klima je tropické s dvěma dobře rozlišitelnými ročními obdobími: obdobím dešťů, jež trvá od ledna do srpna, a obdobím sucha po zbytek roku. Naneštěstí byla původní vegetace ostrova vykácená nebo jinak poničená; dnes z nich zůstaly jen popínavé rostliny, keře a křoviny. Hlavní půvab souostroví tkví v mořské flóře a fauně: je možné mimo jiné spatřit mezi dalšími například želvy, delfíny nebo albatrosy.

Co se týče rozmanitosti živých forem, na ostrovech žijí dva druhy endemických ptáků: elenie noronhská a zelenáček noronžský. Oba žijí na hlavním ostrově a ten druhý se vyskytuje také na ostrově Ilha Rata. Mimo to zde působí také endemický druh hrdliček, a to hrdlička černouchá.

Nejkrásnější pláže světa

Ostrov je poměrně malý. Jsou zde pouze dvě obydlená místa, Vila dos Remedios a Vila do Trinta. Žijí zde necelé tři tisíce obyvatel a najdete zde jedny z nekrásnějších pláží na světě. Patří mezi ně bezesporu Praia do Sancho, Praia dos Porcos a Praia do Leão. Po celý rok ostrov nabízí příjemné teploty kolem 26°C a od února do července zde návštěvníky čeká osvěžující dešťová sezóna.

Praia do Sancho si zamilujete díky jejímu bílému písku, tyrkysovému moři a dramatickým skalnatým útesům, pokrytým trsy zeleně. Po prvním spatření se vám tento obrázek vryje pod kůži, navíc vás zde během období dešťů okouzlí dva úchvatné vodopády, kaskádově padající přes útesy do moře.

Nicméně fotografové vyhledávají spíše Praia dos Porcos, a to díky zdejší půvabné krajině. Z křišťálově čisté vody, omývajíc zlatavé břehy, se vynořují skály, z jejichž vrcholů máte nádherný výhled. Tyto skály mají také často podobu přírodních soch, což je velmi fotogenické. Teplá voda láká k plavání a potápění.

Trochu zvláštní pláží je pak Praia da Atalaia, která není volně přístupná, je zapotřebí speciální povolení a může sem zavítat jen omezený počet návštěvníků za den. Platí zde různá omezení, například zákaz potápění, ale díky těmto restrikcím je zde k dispozici prakticky divoká, nedotčená pláž, jejíž vody se za příznivých podmínek stávají jakýmsi přirozeným akváriem tropických ryb, korýšů či chobotnic. Mezi skalami se zde také ukrývá přírodní koupaliště.

Naopak Praia do Leão, pojmenovaná podle skály, připomínající lva, je ideální pro koupání, šnorchlování či opalování.

Milovníci potápění by sem měli zavítat v období od dubna do listopadu, kdy jsou zde podmínky pro tyto aktivity jednoznačně nejlepší.

Platíte daň za životní prostředí

Aby si i návštěvníci uvědomili, že zde mají příležitost objevovat přírodní krásy v jejich původní nezničené podobě, musí při návštěvě zaplatit daň za životní prostředí, která se vypočítává dle délky pobytu. Pokud tento poplatek zaplatíte před příjezdem na ostrov, vyhnete se tak jeho zdvojnásobení. Turisté, kteří se na ostrov vydají vlastní lodí, musí kromě toho zaplatit i daň za kotvení. Noronha je znám jako ostrov zákazů a omezení, takže nepřekvapí, že existuje i limit pro počet příchozích turistů. Může sem přijít asi 500 turistů za den.

Kromě pláží, zátok a překrásné přírody však nabízí Noronha také poklady dědictví více než pětisetleté historie tohoto ostrova.

Mimo to je ostrov také doslova mekkou pro surfaře, kteří si zde užívají dvoumetrové, místy však až pětimetrové vlny na písečných plážích.  Mezi nejoblíbenější surfařská místa patří Cacimba do Padre, Boldró či Conceição. Nejlepší období pro surfování zde je od prosince do března.

Ubytování na Fernando de Noronha

Chcete-li se zde ubytovat, musíte počítat s tím, že nabídka hotelů je omezena a vzhledem k limitovaným přírodní zdrojům je zde nutné šetřit vodou a energií. To znamená, že většina ubytovacích zařízení nedisponuje bazény nebo klimatizací. Ty nejmodernější luxusní hotely pak nabízí ubytování za ceny výrazně vyšší než je obvyklé na kontinentu. Pokud však nemusíte šetřit, určitě vyzkoušejte třeba Pousada Naieppe nebo do překrásného prostředí zasazený Pousada do Vale, pohodlí si užijet i v Pousada Zé Maria. Rodinnější styl pak nabízí Casa do Tadeu Homestay a levnější variantou ubytování je určitě Casa Swell Hostel.

Zvláštností je také systém hodnocení hotelů. Na rozdíl od klasického hvězdičkového systému, jsou hotely na Fernando de Noronha označovány počtem delfínů, přičemž maximum, kterého může hotel dosáhnout, jsou tři delfíni. Mohou se jimi pyšnit jen ty nejlepší hotely, dva delfíny očekávejte u ubytování střední třídy a levnější, jednodušší ubytování pak poskytují zařízení s jedním delfínem.

Jídlo a restaurace

Na Fernando da Noronha je možné také navštívit několik restaurací, které nabízí dle očekávání zejména mořské plody a ryby, upravené na nejrůznější způsoby. Ačkoliv na první pohled to tak nemusí vypadat, za návštěvu stojí restaurace Ekologiku´s, která sice disponuje pouhými šesti plastovými stoly, ale skvěle si zde pochutnáte na mořských plodech, obzvláště pak na zdejší specialitě Sinfonia Ekologiku, což je pikantní guláš s rybami, chobotnicemi, krevetami a humrem.

Kdo chce ochutnat něco zcela tradičního a regionálního, pak si dejte třeba Galinha a Cabidela, což je kuře vařené či dušené s vlastní krví, skopové Dobradinha a Buchada nebo smažené banány se skořicí a taveným sýrem. Regionální pokrmy nabízí zejména restaurace Varandao da Ilha nebo Chica da Silva. Ovšem i na Noronha je možné dát si mezinárodní kuchyni, třeba v Trattoria di Morena podávají skvělé italské těstoviny.

Doprava na ostrově

Aut zde moc nepotkáte, údajně Noronha disponuje nejkratší dálnicí v Brazílii – cca 7 km dlážděné cesty. Nicméně i přesto si tento ostrov získává mezi turisty stále větší oblibu. Mezi populární akce patří tématické výstavy s tématy, jako jsou žraloci či delfíni. Kromě toho jsou pořádány výlety, které umožní pozorovat hnízdící želvy na Praia do Leão či balet delfínů na Baia dos Golfinhos. Baia dos Golphinos je totiž domovem více než tisíce defínů, kteří přátelsky obklopují přijíždějící lodě.

Díky tomu, že prozatím tento ostrov nepatří mezi hlavní turistické destinace, daří se zde zachovat původní ráz krajiny a návštěvníci si zde mohou vychutnat jedinečnou symbiózu člověka s přírodou. Bez nadsázky se toto místo dá označit za jednu z nejpozoruhodnějších a nejvýznamnějších ekolologických lokalit na světě. Ne nadarmo byla velká část ostrova prohlášena za brazilský národní park, který je od roku 2001 zapsán do seznamu světového přírodního dědictví UNESCO.

Trocha historie nikoho nezabije

Objev souostroví bývá označován za velmi kontroverzní. Byl údajně spatřen za mnohých mořských expedicí v letech 1501, 1502 či 1503, kdy mu bylo podle objevitele přiřčeno jméno Ilha da Quaresma (Ostrov Quaresima). Avšak vikomt ze Santarému přisuzoval jeho objev Gasparu de Lemos, kapitánu lodi pod ochrannou flotilou Pedra Álvarese Cabrala. Tato loď byla vyslána do Portugalska se zprávou o objevení Brazílie. Moderní historikové však tvrdí, že objev souostroví byl učiněn během výpravy mezi léty 1501 – 1502 vedené portugalským objevitelem Fernão de Noronha, podle něhož je koneckonců pojmenováno. První, kdo popsal všechny tyto ostrovy, byl florentský mořeplavec Amerigo Vespucci v r. 1503.

Velmi utrápená byla také samotná historie souostroví: v r. 1534 byly ostrovy ohrožovány anglickým vojskem, zatímco mezi roky 1556 a 1612 byly ve vlastnictví Francouzů. V r. 1628 byly okupovány Holanďany, rozprášenými o dva roky později spojenou španělsko-porgtugalskou vojenskou výpravou podle pořádků Ruie Calazy Borgese.

Holanďané znovu obsadili ostrovy v r. 1635, aby zde založili nemocnici pro své vlastní posádky, které okupovaly severovýchodní pobřeží Brazílie. Souostroví bylo přejmenováno na Pavonii na počest Michiela de Pauw, jednoho z řídících Holandské západoindické společnosti. Po dalších dvaceti letech bylo znovu dobyto Portugalci.

V r. 1736 našlo vylidněné a zcela opuštěné souostroví Francouzské východoindické společenství, které jej tedy obsadilo a přejmenovalo na Isle Dauphine. Ale už v následujícím roce 1737 s vypovězením Francouzů byly ostrovy definitivně znovuobsazeny Portugalci, kteří se rozhodli je opevnit. Za tímto účelem bylo vybudováno 10 pevností ve strategických bodech souostroví, kde se dalo předpokládat, že by se tam mohli pravděpodobně vylodit nájezdníci: 9 z nich bylo postaveno na hlavním ostrově a jedna na Ilha de São José. Pevnosti byly navzájem propojeny kamenitými cestami.

V r. 1770 byla založena první stálá osada s názvem Vila dos Remédios. Vesnička byla rozdělena na dvě části: ve vyšší polovině se nacházely administrativní budovy, zatímco v nižší části byl kostel s dalšími stavbami náboženského charakteru.

S osvobozením do nezávislosti Brazílie od Portugalska dovršeného v r. 1822 se chod na ostrovech téměř vůbec nezměnil. V začátcích 20. stol. se Angličané technicky podíleli na difuzi telegrafu a jiných záležitostí. Později jejich místo zaujali Francouzi a posléze Italové.

V r. 1942 během druhé světové války se souostroví stalo federálním teritoriem, které zahrnovalo také Atol das Rocas a Souostroví svatého Petra a Pavla, a během něhož byli běžní vězni a politikové posílání do místního vězení. V r. 1988 se souostroví ze 70 % stalo chráněným národním parkem, aby se uchovalo to, co přetrvalo na zemském i v mořském prostředí.

5. října 1988 bylo toto federální teritorium rozpuštěno a připojeno ke státu Pernambuco (výjimka byla udělena pro Atol Rocas, který byl připojen ke státu Rio Grande do Norte).

Dnes je hospodářství Fernando de Noronha zcela závislé na turizmu a podléhá přísným předpisům pro delikátnost jeho ekosystému. V r. 2001 bylo souostroví zařazeno na seznam odkazů světového dědictví Unesco společně s Atolem Rocas.

Copyright © 2021 Tropické ostrovy, Tropical Islands.